Redmondská hydra

To je obchod jako blázen: Microsoftu, kterému není možné upřít zásluhu na nafouknutí nejedné bubliny (počínaje dobře zpeněžené blamáže v podobě operačních systémů a kancelářských balíků), nestačila bezradnost s Nokií ani faktická likvidace Skypu, třikrát levnějšího než LinkedIn (a klidně se vsaďme, že totéž lze časem čekat i u Minecraftu) a nyní se vrhá do dalšího dobrodružství. Za téměř polovinu českého státního rozpočtu kupuje LinkedIn, profesní sociální síť. Firma trvale vykazuje ztráty a za rok 2014 měla obrat 2,2 miliardy dolarů. Jinými slovy: kdyby Microsoft okrouhal všechny náklady, čekal by 11 let na to, než se mu cena akvizice vrátí. Tak, tak. Redmondská hydra je zlaté dítě.

(Proti)kuřácké tažení

Máme to v České republice opravdu moudré poslance. Několik let rokují o tom, jak kuřákům pořádně utnou tipec a nebudou si moct zapálit ani na hudebních festivalech pod širým nebem, aby se nakonec formou více než dvou set pozměňovacích návrhů vrátili na samý začátek. Kouřit se tak bude i v restauracích – těch, které vybudují kuřárny. Lítat od extrému k extrému je místní specialita. Kdo říkal, že je špatné, aby na naše zdraví dohlížel stát, měl samozřejmě pravdu, a kdo říká, že nechat rozhodování na bandě pitomců, co jsou z jednoho jediného zákona schopní udělat takovou frašku, nemýlí se rovněž.

Babišův scénář

Je to opravdu krásná vzpomínka na doby, kdy bohatá Evropská unie rozdávala plnými hrstmi ze strukturálních fondů na nejrůznější rozmařilosti zbohatlíků. Někteří si v těch časech postavili tenisové kurty, jiní sauny, další třeba golfová hřiště. Všichni se přitom zaštiťovali společenskou prospěšností takových projektů, podporou cestovního ruchu a jinými bohulibými důvody. Že si stavby v reálu užívají jen party vyvolených, je smutným svědectvím všeobecné zhýralosti a absence soudnosti mocných.

A tuhle politiku teď dovedl ke scénáři, k jehož sepsání by jeden musel mít opravdu velmi divokou fantazii, podnikatel a ministr financí Andrej Babiš. Ten si před několika lety pořídil luxusní rezidenci Čapí hnízdo, k čemuž se nejdříve nehlásil, ale pak se tím prostořece a fanfaronsky vychloubal za asistence filmové kamery před velvyslanci, byznysmeny a jinými potentáty. Padesátimilionová dotace byla onehdy určena malým a středním podnikům, ale Babiš je vším možným jen ne malým podnikatelem. I zakamufloval to, vykuk jeden, chvíli lhal a v přestrojení za prostý lid žadonil v Bruselu, až mu ty peníze přiklepli. Teď se kdosi – ovšem až na základě anonymního trestního oznámení – chytili slovutní páni a paní v Evropské komisi za nos a požádali Česko, aby případ prošetřilo. Jistě se té aktivity zhostí úředníci Ministerstva financí skvěle. Vyšetřovat vlastního šéfa, který se netají tím, že většinu z nich má za blbečky, jim jistě v estébácké atmosféře půjde jako po másle.

Ovšem radši ještě nepropadejme planým nadějím! Ono je totiž v našich končinách dost dobře možné, že pokud se na úřadě najde někdo odvážný a dotace se bude muset vracet, těch padesát milionů nepůjde z kapsy Babiše-podnikatele, ale z kapsy Babiše-ministra, tedy ze státního rozpočtu. A v tom je dost velký rozdíl. Aspoň pro lidi, kteří vědí, že 50 000 000 Kč nikdy v životě nevydělají.

Univerzum

Univerzální recept Evropské unie na jakoukoli krizi: sejdeme se v Bruselu, dáme čouda a uvidíme. Platí to pro Řecko, Rusko i běžence. Jen si nejsem úplně jist, jestli taková taktika přinesla někdy v minulosti nějaké výsledky.

summit

Předseda své vlády

Co asi může být za souhlasem premiéra české vlády Sobotky, který poslancům při interpelacích ve sněmovně prozradil, a to ještě než o souhlasu nebo nesouhlasu rozhodne celý kabinet, že je pro odcestování prezidenta Zemana na moskevské oslavy konce 2. světové války? Zkušenost s ruskými okupanty, kteří už řadu století používají při ovládání šestiny světa stejnou taktiku, to asi nebude: Sobotkovi rodiče možná ještě ani v roce 1968, kdy do Československa vtrhly sovětské tanky, nevěděli, co je sex. Rusové opustili zemi v době, kdy mu bylo sotva dvacet, takže těžko mohl mít z jejich pobytu u nás nějaké praktické zážitky. A od té doby lavíruje na politické scéně a hledá takzvané kompromisy, za které pochopitelně může schovat i tento svůj postoj k současnému putinovskému Rusku. Ostatně současný kabinet už několikrát ukázal, že postavit se zásadově k nějakému hnusu nedokáže. Sociálnědemokratiční (a také křesťansko-demokratičtí) ministři sdílejí zasedací místnost ve Strakově akademii s agentem StB Babišem a přes všechny vlastní proklamace nadále přihlížejí jeho střetům zájmu, jezdí se se Zemanem učit do Číny, jak stabilizovat společnost, ohýbají své hřbety před hrozbou z Východu a vůči Západu jsou nemastní neslaní, jenom aby nemuseli vyslovit nějaký jasný názor a nedej bože postavit se za něj. Takže máme-li číst Sobotkovo rozhodnutí nebránit Zemanovi v pobytu po boku čínských, severokorejských, kubánských a jiných soudruhů, lze konstatovat, že ačkoli mu nerozumíme, musíme ho chápat. Sobotka je zkrátka předsedou své vlastní vlády bez hrdého postoje.